Horkým tématem posledních let se bezpochyby stala udržitelná móda. Denně si můžeme přečíst mnoho informací o tom, kde a jakým způsobem se textilními materiály a oděvy plýtvá a jak tomu do budoucna zabránit. Jak je to ale s textilním odpadem doopravdy? Co obsahuje a který zdroj jej nejvíce produkuje?
Odborná terminologie – textilní odpad
V široké odborné veřejnosti neuslyšíte název textilní odpad. Proč? Původně se totiž nepočítalo s tím, že by se odpadem měl vůbec stát. Jak ho tedy nazývat? Zdroje druhotných textilních surovin. Jejich shromažďování a znovuzpracování vytváří, při stále vyšších nárocích na suroviny, mimořádný hospodářský význam. A právě tady hledejme smysl šetrnosti a udržitelnosti.
Názorná fakta z odborných titulů
Pojďme si společně sestavit několik malých ukázkových textilních rovnic, na kterých názorně a velmi rychle pochopíme, proč je šetření textilními materiály tak důležité.
- 200 kusu ovcí vyprodukuje za rok zhruba 1 tunu střižní vlny. Pro svou výživu spotřebují za stejné období zhruba 10 hektarů pastvin.
- 1 tuna hotové bavlny představuje roční sklizeň ze zhruba 3 hektarů plochy kvalitní půdy.
- A přibližně 7 metrů krychlových dřeva potřebujeme k výrobě 1 tuny viskózových vláken.
Z těchto příkladů je pak význam použití druhotných textilních surovin zcela zřetelný, nebo ne?
Kdo a co je zdrojem?
V samém základu můžeme zdroje rozdělit do dvou skupin. My lidé, zákazníci, nakupující a textilní produkt nosící. Na straně druhé průmyslový odpad, tedy ten kdo textilní suroviny zpracovává.
Jeho uplatnění a znovuobnovení
Druhotné textilní suroviny se nejčastěji uplatní pro znovuobnovení a regeneraci. A právě takto jej opětovně využíváme přímo v textilním průmyslu, zušlechťování (například pro netkané textilie) a dále je pak zpracovává také papírenský průmysl. Avšak bohužel velké procento těchto surovin je stále nevyužito. Končí tedy ve spalovnách a na skládkách. V textilním průmyslu je upravený textilní odpad jako druhotná textilní surovina využíván hlavně při výrobě přízí, netkaných textilií a plstí. Jen opravdu malá část je opakovaně použita při výrobě bavlny, lnu a vln.
Obrovskou rezervu však stále více vidíme v nošených, již užitých či přebytečných textiliích. Intenzivně jsou hledány možnosti dalšího zpracování, a tak se stále častěji setkáváme s upcyclingem a recyklací hotových oděvů. Bavíme-li se však o surových textiliích, nastává velký problém ve snaze využít je znovu. Mnoho z nich je vyrobeno ze směsí, přičemž každý druh ať už textilní, nebo syntetická vlákna, vyžaduje odlišný proces regenerace a v momentě, kdy je jedna textilie tvořena směsí více materiálů, její recyklace je téměř nemožná. Alespoň zatím…