„Cirkulární přístup je dosažitelný. Udělat další krok od recyklace a přejít k cirkulaci je něco, po čem stačí, aby značky sáhly a už se toho nepustily,“ říká Sarah Needham z London College of Fashion. Jenže značky často nevědí, jak na to. Problémy s tím mají i ty, které udržitelnost vyznávají několikanásobně déle, než jsme se my s tímto fenoménem poprvé setkali.
Vybírat a recyklovat nechtěné oblečení zákazníků už nestačí. Rozhodně ne v roce 2020, kdy začínají sílit touhy lidí po udržitelnosti a výrazněji takové chování vyžadují i od svých oblíbených módních značek. Navíc k tomu, abychom opravdu snížili dopad oděvního průmyslu na Zemi, je sběr starého oblečení žalostně málo. Jednou z hlavních cest je recyklovat a na výrobu nových trendy kolekcí využívat právě materiály, které už jednou celým cyklem výroby, distribuce, recyklace a následné upcyklace prošly. Tuto cestu musí za své přijmout co nejvíce módních gigantů, jinak se žádné markantní změny nedočkáme.
Značky stále nejdou k jádru problému.
Tím je snižování produkce i spotřeby.
Tlak na firmy je obrovský, ale nároky, které si zapojení nové technologie vyžaduje, nejsou o nic menší. Některé společnosti se již daly do školení svých zaměstnanců na téma udržitelnosti a cirkulárního přístupu. Jiné společnosti přistoupily k zavedení nových business modelů, které pracují s principem prodloužení životnosti výrobku. Také slibné. Byť se zdálo, že mnoho značek již zaujalo smysluplné stanovisko, stále jsme se pohybovali v kruhu gest, která nešla k samému jádru problému. Tím je snižování produkce i spotřeby. Problém obrovského textilního odpadu, který každoročně končí na skládkách, nevede jinudy než přes upcyklaci. BoF uvádí, že k přepracování staré textilie nebo oděvu není většinou zapotřebí žádná zvláštní technologie a oděvy mohou být normálně používané a nošené.
Práce s odřezky ušetří značkám peníze.
A přinese goodwill.
Jednou z variant, jak se chovat na místě značky zodpovědněji a kromě bonusových bodů za společensky schvalovaný přístup ušetřit také peníze, je práce s odřezky. Začíná se čím dál více zmiňovat, kolik surových materiálů vlastně zbývá na podlahách šicích dílen a továren. Jen se zametou a vyhodí. A s nimi i peníze zadavatele zakázky. Dobrým příkladem světu módy jde britský módní dům Burberry. Spojil se se značkou Elvis & Kresse, která z jejich kožených odřezků vyrábí další doplňky. Určitě úctyhodný posun od doby jen pár let nazpět, kdy Burberry pálilo neprodané oblečení.
Přečtěte si také: Raději spálit než zlevnit – praktika největších módních domů včetně Burberry
Za ideální cestu textilní upcyklace se definuje práce se samotnou textilií spíše než s oděvem. Přešívání nabízí více možností a není tak náročné. Firmy, který se upcyklací zabývají, proto musejí hledat skulinky v netransparentních řetězcích, které vedou až k samotnému dodavateli látek. Dohledat ho bývá složité, ne-li téměř nemožné.
Kdo to umí?
Značka Eileen Fischer na myslí na upcyklaci už na začátku. Když dostane od textilních techniků vzorek nové látky, zajímá se o to, z čeho je složena. Kombinace vícero vláken výrazně ztěžuje recyklaci. Proto přichází vždy na řadu otázka, zda podobné struktury nelze dosáhnout jednodušeji. Nejlépe tak, aby bylo po donošení možné oděv recyklovat a využít na výrobu nového textilního vlákna vhodného pro výrobu oblečení. Velmi dobře se daří i značce Patagonia, která si za roky poctivě propracovala systém zpětného odběru textilu.
