Když se továrny na oblečení stěhovaly do asijských států, vyplatilo se jim to. Mzdy tam byly tak nízké, že levněji by oblečení zřejmě nikdo jiný na světě nevyrobil. Jenže časy se mění. Od této chvíle uplynulo více jak 10 let a módní průmysl čeká stěhování. Čína a Bangladéš se už totiž nevyplatí.
Rapidní růst asijské mzdy
Možná v dohledné době odzvoní cedulkám Made in China na tričkách, kabátech i botách. Módní giganti vážně zvažují odchod z Asie a přemístění svých továren do bližších zemí. Alespoň část své produkce by značky měly navrátit blíže svému odbytu v Evropě a Americe do roku 2025. Přichází s tím německá studie McKinsey. Značky k tomu vedou hned dva podstatné aspekty. Tím prvním je skutečnost, že za posledních 13 let v Asii markantně vzrostla výška proplácených mezd. V roce 2005 představovala mzda v Číně pouhou desetinu částky, jež by byla za stejnou práci vyplacena v USA. V roce 2018 je to jedna třetina. Značný rozdíl se tím dost srovnal a proto módní průmysl vyjde relativně dobře odklonit své továrny z Číny, Bangladéše a Vietnamu a přesunout je někam blíž. S tím se pojí druhý velmi podstatný důvod pro změnu.
Měsíc nebo týden?
Zatímco oblečení z asijských továren přepravují nákladní lodě i třicet dní, oblečení z nových lukrativních zemí převezou kamiony za týden. Jak to? Například značky působící na našem západním trhu totiž přemýšlí, že přemístí svou výrobu do poměrně blízkého Turecka. To kromě reálně nižších mezd než v Číně nabízí i daleko lepší dostupnost a zmizí také nutnost platit clo. I přesto, že i v Turecku a jiných bližších státech se dá očekávat v určitém časovém horizontu nárůst nákladů na výplatách, značky to možná vůbec nepocítí a jejich náklady se naopak ještě sníží. To půjde ruku v ruce s automatizací, která se v módním průmyslu rozmáhá čím dál tím víc. Studie zmiňuje, že ušít džíny dnes díky technologiím trvá jen 19 minut, což dělá více jak polovinu celého výrobního procesu.
Pro Ameriku by se novou zemí na cedulky mohlo stát Mexiko. Vyrobit tam džíny totiž vyjde o 12 % levněji než v Číně, konkrétně pouhých deset dolarů.
Made in jako znak luxusu
Luxusní značky už se k podobnému kroku odhodlaly dříve. Chtěly se tím odlišit od módních řetězců a také získat zpět větší kontrolu nad svým dědictvím. Za zmínku stojí Burberry, pro jejíž zákazníky je daleko zajímavější a prestižnější, když na produktech stojí Made in England. Značce Anglie jako země výroby dodává v očích zákazníka na důvěryhodnosti a kvalitě. Známku kvality představovala pro zákazníky i cedulka Made in Germany ze speciální kolekce Hugo Boss.
Ne tak rychle!
Byť čísla a propočty nové německé studie hovoří jasně, věci se nezmění lusknutím prstu. Vyjádřil se k tomu třeba hlavní dodavatel značky Under Armour Colin Browne: „Nezmění se to přes noc. Ty změny se dít budou a do jisté míry už začaly, ale potrvají ještě dlouho. Čína vybudovala manufakturní infrastrukturu a kapacitu sil, kterou zatím žádná jiná země nedokáže nabídnout.“ Zároveň zmínil, že největší problém budou mít značky využívající speciálních materiálů zejména těch sportovních, které umí vyrobit pouze v Číně. Jejich přechod do jiných zemí tak snadný a rychlý nebude.
