Rozdělujeme materiály na přírodní a syntetické, ale stává se, že přitom zapomínáme na důležitou skutečnost. Zatímco například viskóza je sice chemicky doupravovaná, ale ve skutečnosti má přírodní původ, u polyamidu, akrylu a polyesteru je výchozí surovina čistě chemická. Tyto materiály tvoří asi 70 procent dnes používaných látek. Co je ten největší problém? Uvolňují se z nich plasty do vody. A tvoří zhruba pětinu veškerého znečištění oceánů plasty.
Až 35 % mikroplastů pochází z oblečení
Snažíme se snížit svou uhlíkovou stopu, třídíme plastové lahve a postupně eliminujeme jejich celkovou spotřebu. Znovupoužíváme plastové sáčky, protože nás v hlavě straší obrázky mořských želv zachycených pod hladinou s nožičkami zamotanými do kusu plastu. Přitom podle průzkumů 20 až 35 procent veškerých mikroplastů, které se nachází v našich oceánech pochází ze syntetického oblečení. PETky můžeme třídit dál, ale přichází čas pořádně si přečíst etiketu u nového trika.
Zlo začínající na P
Polyester se podle organizace Greenpeace používá zhruba v šedesáti procentech veškerého našeho oblečení. Díky němu se také mohla rozmáhat fast fashion, její obrovský rozmach by bez něj jednoduše nebyl možný. Oblečení ušité z umělých vláken však během praní uvolňuje drobné kousky plastu označované jako mikroplasty. Nejsou velké ani jako sezamové semínko, ale během jednoho domácího praní plné pračky o 6 kilogramech suchého prádla může do oceánu postupně doputovat více jak milion plastových vláken. Přičemž dopad polyesteru ještě není tím nejhorším, akryl (zhruba 729 tisíc vláken) je schopný do vody vypustit téměř dvojnásobek toho, co polyester (zhruba 469 tisíc vláken).
Mikroplasty nejsou tím jediným, proč by bylo lepší dát jednou provždy od polyesteru, polyamidu a akrylu ruce pryč. Studie publikovaná britským parlamentem odhalila, že výroba jedné polyesterové košile zanechává dvojnásobnou uhlíkovou stopu než košile bavlněná. Kromě toho je polyester během své výroby náročnější i na spotřebovanou vodu.
Co nevydrží, na skládku s tím
Velice často se rychlé módě vyčítá, že vlivem nekvalitních materiálů a zpracování má nízkou životnost a brzy putuje na skládku. Při uvážení faktu ze začátku článku o tom, že 60 % našeho oblečení tvoří vlákna na bázi plastu, je dobré se zamyslet nad tím, jak dlouho se takové oděvy na skládce rozkládají. U polyesterového trika se bavíme o širokém rozmezí mezi 20 až dvěma sty lety!
Dobře, není třeba vyhodit okamžitě veškeré oděvy z umělých vláken, namísto toho by bylo dobré se o ně náležitě starat a prodloužit tak jejich životnost na maximum. Mezitím třeba vědecké skupiny pokročí ve vývoji recyklace textilních vláken… nemusíme se umělých vláken vzdát úplně, postačilo by se k nim chovat zodpovědně.
