KAMILA VODOCHODSKÁ: CESTA OD PŘEPLNĚNÝCH SKŘÍKÍ K EFEKTIVNÍMU ŠATNÍKU Zn. Smysluplně

Móda pro spoustu lidí stále představuje pojem protkaný pozlátkem a jistou dávkou povrchnosti.  Když si však odmyslíme všechen třpyt, který svět módy provází, zjistíme, že se pod povrchem skrývá mnohem víc. Objevíme zde filosofii i způsob, kterým skrze oděv můžeme komunikovat a vyprávět svůj příběh. Pojďme na chvíli zahodit za hlavu všechna módní cliché a přestat tančit v rytmech neustále se měnících módních trendů. Jak na stylový a udržitelný šatník jsme se zeptali návrhářky, stylistky a módní terapeutky Kamily Vodochodské, která se těmto oblastem věnuje téměř 16 let. Mimo jiné nám prozradila, že k vytvoření stylových outfitů nám do začátku bude bohatě stačit 60 kousků!

Kdy a proč jste se rozhodla věnovat právě módě?

Rozhodnutí věnovat se módě přišlo až v průběhu mých gymnaziálních let. Přes vizi stát se baletkou, později tvůrčí spisovatelkou jsem zabrousila díky opravdu širokému záběru studijních předmětů ke kostýmní tvorbě. Dějiny umění, latina, kulturní antrolopologie a mnoho dalších vjemů mě přivedlo k nápadu připravit se na zkoušky na scénografii a věnovat se kostýmnímu výtvarnictví.

Základy estetiky a to, že jsem byla obklopena kvalitními řemeslně hodnotnými předměty (nejen textiliemi) i v dobách v mnoha směrech plošně okleštěné dali mně samotné kořeny. Díky výchově, rodinnému zázemí a zájmu především ze strany mé maminky, tet a babičky, nebyla sochařina, grafika, hudební zázemí, četba něčím vzdáleným či nedej bože trestem (smích. I když, i revoltující jsem byla.) … krásná část vzpomínek na mé dětství a mládí.

Jak byste v krátkosti našim čtenářkám (čtenářům) osvětlila pojem efektivní šatník?

Efektivní šatník lze popsat z nejrůznější úhlů pohledů a parametrů. Především ale dle toho, jaké životní hodnoty preferuje každý z nás a také jakou znalost sám sebe, proporcí a obecného informačního rozhledu nejen v souvislosti s módou máme. 

V základní obecné rovině je efektivní a potažmo lze říci, že i udržitelný takový šatník, který je především nošený. Je-li nošený (s radostí, lehkostí při kombinování, pohodlí a komfortu na těle a při aktivitách, které vykonáváme) pak můžeme říci, že možná ne zcela 100%, ale splňuje základní vědomé kroky ke změně. K proměně našich nákupních návyků, k odlišnému vnímání trendů, vede k růstu módní finanční gramotnosti, nastolení zájmu o některé prvky ekologie v módě a též přináší zájem o psychologické dopady či naopak cesty k módnímu růstu každého z nás. 

„I móda je alchymií a do jisté míry vědou. Existují v ní pravidla, rovnice, plány a to i ty finanční … věřte mi, povrchní není móda, ale jen Ti, kteří o ní tak uvažují a přistupují k ní.“

Co by takový efektivní a udržitelný šatník měl obsahovat?

Neexistuje – ač by si jej mnoho lidí přálo – seznam dle, kterého bychom se mohli bezmyšlenkovitě vydat při hledání cesty k efektivnímu a eticko-ekologickému šatníku. Právě těmito návody jsme se (bychom se) paradoxně nejvíce vzdálili onomu reálnému hledání sami sebe a tomu, co potřebujeme v šatníku najít pro všechny aktivity, které náš život (osobní i pracovní) tvoří. 

Každý jsme správně volenými otázkami schopen si odpovědět na mnoho otázek sám. Dá se  říci, že na takovém seznamu by měly být především věci, které 1) opravdu potřebujeme = unosíme 2) jsou kvalitní = materiál, zpracování, střih 3) mají vysoký kombinační potenciál a jsou nadčasové a s 4) alespoň postupnou cestou náhrady horší – lepší – ještě lepší – nejlepší, si budeme věcí vážit, znát jejich příběh a pečovat o ně.

Spoustu z nás nakupuje levnou módu po kvantech v rámci nějakého osobního odměňování. Přirovnala byste radikální změnu k detoxu? Jak by takový klient měl  postupovat?

Nic co je radikální či extrémní není dle mého osobního názoru nejlepším řešením. Proces detoxu by měl být postupný, krok po kroku, tak, aby cíl (ať si každý stanovíme jakýkoliv) byl vyšší než nižší, ale reálný vzhledem k tomu, že nejlépe známe sami sebe jen my sami. Detox znamená klid, zodpovědnost, kterou přijímám jen já sám za sebe ať jsem v jakékoliv finanční, životní či módně-inteligenční úrovni znalostí a kontextu informací. Pak může nastat klid, poznání sama sebe, nadhled, radost a dokonce i to, že nám celý módní marketing začne být jaksi lhostejný, stejně jako názory ostatních. Detox, může přinést v jakési podobě i neklid, když přesně víme, co chceme a nemůžeme to sehnat (smích). Detox mírní nákupní emoční obsese, módní ekologické deprese, size id či černé koma … cesta je cíl, protože každé odkrytí případné informace, kontextu, chyby, kterou jsme nákupem udělili (a poučení se z ní) stejně jako  skvělé rozhodnutí o pořízení něčeho do šatníku je naším šatníkovým růstem. A tak je započat proces změny ze spotřebitele na vědomého a svobodnější zákazníka. 

Celou řadu lidí odrazuje od nákupu lokální módy často vyšší finanční náročnost. Vysoká cena je dle našeho názoru v pořádku. Jak přijímají tuto informaci Vaši klienti a proč je vyšší cena adekvátní?

Zde narážíme na základní definici levné vs. drahé. Kdo kdy stanovil co je odpovídající cena? Kdo ví, jak náročné jsou předvýrobní, výrobní i doúpravové fáze od suroviny, zpracování příze, látky, oděvu? Většina z nás jsme laikové, kteří ani netušíme, kde všude, když by někdo chtěl (a že valná většina chce, protože může a my to dovolíme a opakovaně svými nákupy podporujeme) se dá ve výrobních procesech šetřit, snižovat kvalitu, zdravost měnit v chemickou škodlivost. Nemluvě o etické stránce věci a dopadech vratných i nevratných na ekosystém. 

„Oděvní produkty jsou jedním z mála artiklů na trhu, který za poslední dvě a půl dekády nezdražil. Není na tom něco k zamyšlení?“

Dlouholeté klientky i účastnice workshopů, seminářů snad ani jednou jedinkrát nevyslovili sousloví adekvátní/neadekvátní cena. Sami tuší či ví, že něco není v pořádku – s produkty, s cenou (ať již extrémně nízkou či předraženou). Je totiž velký rozdíl mezi neadekvátně vysokou cenou a vysokou řemeslně poctivou designérskou prací. A to se učíme i skrze semináře a workshopy rozpoznávat. Nastavovat parametry obecné i ty naše osobní, stanovit etalony kvality a mít radost jak z úlovků ve skříni po babičce, z druhé ruky či z butiku … hodnota se totiž často neměří částkou uvedenou na cenovce. 

Je podle vás možné do budoucna „zajistit“ a rozšířit princip pomalé módy napříč řadou dalších zemí?

Zajistit se dá bez tlaku. Slow fashion v podobě, ve které vznikl první Slow manifest již v 80.letech minulého století je dávno v souvislostech aktuální doby a kontextu tytam. Nacházíme se ve velmi zvláštním okamžiku, kdy dříve než lidé uchopili – pochopili – našli se v něm – začali nástroje k aplikaci slow fashion aktivně na denní bázi života používat, bylo by třeba význam samotný redefinovat. 

Udržitelnost jako základní pojem a jeho obsah je jasný – vyzývá k nápravě, zlepšení, minimalizaci. Není ale definováno co, o kolik, k čemu, u čeho, jak v rámci globálních a lokálních kontextů … Pokusíme-li si tento velký bochník rozdělit a ukusovat jen z jednoho krajíce (nejbližšího našim osobním hodnotám a možnostem), pak by nám všem bylo pod tlakem, strachem a nejistotou jestli neděláme něco špatně či málo, úplně přirozeně udržitelně … 

… jak ale, když se najednou na každém kroku píše a mluví o udržitelnosti, fair trade, slow, organic, pure, vše je rodinné, poctivé, kvalitní … 


Aktivně se zkusme zorientovat pouze v nám nejbližším pojmu a tím uděláme i pro planetu nejlépe. Je to etika lidské práce (etická móda), je to množství odpadu (slow fashion), je to kvalita materiálu a našeho zdraví? 

Kromě jiného pořádáte také řadu přednášek a workshopů. Jaká škála osobností se na nich nejčastěji objevuje?

Vždy je to krásný mix slečen, žen, dam, ale též mužů, kteří sic dorazí v menšině, jsou neuvěřitelně osvěžujícím prvkem, který dodává další úhel přístupu k módě jako takové. Právě onen různorodý mix je pro mě výzvou a radostí zároveň – protože i jednotlivé účastnice(i) se od sebe navzájem mohou obohatit.


„Zpomalení a to i v módě znamená dovolit sám sobě nepřijímat jen co je nám tou nejjednodušší formou servírováno, nebát se říci ne, nebát se ptát se a reklamovat, nestydět se před ostatními říci svůj názor, přemýšlet nad svými náladami, pocity, emocemi (i těmi nákupními) … nespěchat a nebát se počkat si (na to nejlepší pro mě), mít odvahu dělat chyby a CHTÍT se z nich poučit.“

Máte své oblíbené lokální tvůrce, kteří Vás nejvíce inspirují?

Lokálních tvůrců je na našem území neuvěřitelné množství a mám to neskutečné štěstí, že mohu pro účastníky workshopů a klienty, kterým se o šatníky starám, doporučovat z toho neustále se rozrůstajícího seznamu vždy několik značek, pro které se mohou rozhodnout. Už je dávno pryč doba, kdy boty na míru, kožený pásek dle našich představ či svetr ručně pletený z kvalitní příze uměl jeden člověk. Jsem hrdá, kolik obnovených či nových brandů vzniká, skláním se před jejich řemeslným umem a odhodláním produkovat zboží, za kterým si stojí. Na takových produktech je ta láska a vášeň vidět, při nošení cítit, stejně jako z celého servisu a komunikace s klienty. Jakýkoliv klobouk z mé sbírky, který téměř nesundavám z hlavy před všemi smekám dolů.

Jak vnímáte situaci „ pomalé módy“ v rámci České republiky vs. zahraničí?

Z hlediska jednotlivých brandů (nabídky zahraniční) a snahy lokálních tvůrců o vznik produktů s titulem “pomalá” (v jejich vlastní parametrizaci) se může zdát situace ve srovnání se zahraničním tristní, ale neřekla bych. Máme zatím ještě velmi ostře otevřené nůžky ve znalosti pojmů a všeho co s tím souvisí u základních dvou extrémů – fash fashion x slow fashion. Až si ujasníme co pod těmito pojmy je (může být) a kam až se to dotýká našich vlastních životů, můžeme začít měnit sami u sebe. To, co nyní očekáváme, že udělá někdo za nás. Vymýtí špatné a nahradí lepším, zdravějším, etičtějším … ale jsme to my sami kdo je onou změnou. Pak se dokážeme zorientovat i v dnes lehce zmatené a ne zcela čisté nabídce slow fashion a zvolit si to pravé ořechové (smích).

Spoustu žen (i mužů) trpí „civilizační chorobou“ a to nedostatkem sebedůvěry. Existuje podle vás nějaký klíč k osobní spokojenosti?

Začít od maličkostí a chválit se, mít po boku toho, který všechnu tu krásu vidí a dovolit sobě znovuobjevit ji skrze důvěru v druhé a nebát se oslovit co se módního sebevědomí týká odborníka zapáleného pro věc. U kávy pak s empatií a nadhledem tyto hluboko zakořeněné a mnohdy mnohem složitější otázky stylu, nelásky či neznalosti své postavy rozklíčovávat. Stejně tak i proč občas sami sebe dovedeme k pocitu, že jsme v šatníku ztraceni, nebaví nás se oblékat, nakupovat či nám způsobují informace související s módou a módním průmyslem těžké vnitřní rozpoložení.

Určitě denně potkáte na ulici spoustu lidí. Jaký obraz vidíte v rámci oblékání- jaký styl preferují Češi? 

Naučila jsem se již před dávnými lety, když jsem se vždy vracela na otočku z Paříže zpět do Prahy, nevnímat odívání nikterak s hodnocením, odsouzením či studem za jiné. čím déle s módou dennodenně žiji, tím více jsem přesvědčena o tom, že každý dělá co nejlépe umí, může, jak byl vychováván. To vše se odráží na našem estetickém vnímání světa, věcí i oděvů okolo nás. Každý máme um jinde, každý společnosti dáváme něco méně či více hodnotného a to, že někdy to zrovna v módním přínosu nevyjde (smích), to je realita. Ale až když zjistíte, jak lze někomu ublížit nevyžádanou radou v nesprávném životním období či mentálním růstu, velmi rychle si uvědomíte, že tohle není správná cesta a řešení jak někomu pomoci. Škody mohou být nedozírné. A napravovat takové šrámy i po některých kolezích barevných typolozích, módních poradcích a stylistech, je občas velmi dlouhý proces. Je třeba respektovat se navzájem a z obou stran – odborníka i klienta – a být si  zcela jist, že si rozumíte a jste schopni popsat jasný společný cíl a jednotlivé kroky. 

Ps: Pro více informací klikněte na web: vodochodska.cz/

Autorka článku: Nel Foberová
Zdroj fotografii: vodochodska.cz

Advertisements

Napsat komentář