Ještě více kolekcí, ještě více kousků, ještě více barevných provedení, ještě, ještě, ještě… Trochu chamtivě se začal chovat módní průmysl a jak nabývá na síle, stále přituhuje. A pár triček z bio bavlny ty napáchané škody opravdu nezachrání. Ocitli jsme se v době, kdy fast fashion konfekce módních řetězců stojí v přímé opozici ke smýšlení, které se prolíná společností čím dál tím víc.
Narazil módní průmysl na svůj strop?
Módní průmysl toho žádá mnoho. Třeba jenom vody spotřebuje tolik, že si to ani nedokážeme představit. Roční spotřeba módního průmyslu se pohybuje mezi 1,5-2,5 trilionu galonů, který značí britskou míru pro vodu. Jeden galon je zhruba 4,5 litru. Z původních dvou kolekcí se ročně největší módní řetězce rozrostly na více jak 15 kolekcí. Nové oblečení v obchodě najdete tedy téměř vždy, když do něj zavítáte, takže je vůbec možné produkovat ještě více kolekcí než teď?
Přebytek
Fast fashion se nachází ve fázi výrazného přebytku. Jak by ne, když produkuje mnohonásobně více oblečení, než které jsme schopni unosit. (A vyhodit. Třeba průměrný Američan ročně vyhodí přes 8 nákupních igelitek oblečení.) Jednoznačně o tom svědčí i oficiální reporty řetězcového giganta H&M, kterému se za první čtvrtletí roku 2018 nahromadily ve skladech neprodané oděvy a doplňky v přepočtu asi za 88,5 miliard korun. To i přesto, že většinu oblečení se ještě před definitivním stažením z prodejen i online obchodu snaží prodat se slevou. Jenže co víc, zároveň mu také klesají ceny akcií.
Konkrétně H&M tím bylo donuceno zpomalit. Oficiálně to oznámil jeho generální ředitel. A jsme u toho. Hennes & Mauritz v letošním roce dost možná poprvé od revoluce narazil na pomyslný strop. Co dál?
» Přečtěte si také Raději spálit než zlevnit – praktika největších módních domů
Udržitelnost. Návrat zpět. Příroda.
Jednou vlnou, která H&M už dohnala a další jsou pravděpodobně v pořadí, je touha řetězců nabízet stále víc. Druhá vlna, vycházející ze smýšlení nové generace mileniálů, však žije sama o sobě a módní průmysl s ní nic nesvede. Jedině se na ni adaptovat. Nejsilnější generace co do nákupní síly totiž postupně přehodnocuje svá stanoviska nejen k módě, ale i potravinám, práci a všemu, co souvisí se životním stylem. Objevuje se řada těch, kteří chtějí zpomalit. Stěhují se pryč z Prahy, opravují staré domy, renovují nábytek, začínají si pěstovat základní potraviny, sami si vaří a oblečení chtějí nosit kvalitní a dokonce už ho ani nevyžadují tolik. Mladá generace narozená před miléniem se vzhlíží v generacích předchozích, obdivuje retro, myslí na přírodu. Už nebude kupovat triko za stovku, které po vyprání vybledne a posunou se mu švy. Chce triko, které bude moci nosit několik let a chce, aby bylo pokud možno bio.
Neudržitelná neudržitelnost
Přichází čas na logickou úvahu. Módní řetězce své tempo nemohou držet dál. Nemají totiž kupní sílu, která by o jejich zboží stála. K částečnému přizpůsobení došlo již před lety, kdy postupně všechny značky zavádí udržitelné kolekce včetně Lindexu, Zary, Manga, H&M nebo C&A. Jenže to nestačí. Dá se očekávat, že se postupně budou smrskávat běžné kolekce z méně kvalitních látek a naopak sílit ty, které jsou vyráběny za lepších podmínek a z bio materiálů. Móda v řetězcích zřejmě v průměru značně podraží, zato bude deklarovat lepší pracovní podmínky, ohleduplnost k přírodě a také hodnotnější výsledný produkt.
» Přečtěte si také Pomalá móda hitem rychlé doby
