Burberry nebo třeba Louis Vuitton. Značky, které raději, než by zlevnily neprodané oblečení a doplňky, tak je jednoduše pošlou do žáru ohně. Proč to dělají, kolika oblečení se tímto způsobem ročně zbaví a jak to, že to umožňuje legislativa?
Informace z módního průmyslu, které se čas od času dostanou na povrch, mohou šokovat. Jednou z nich je i zpráva, že třeba britská značka Burberry za minulý rok 2017 spálila své nadbytečné zboží v hodnotě více jak 800 miliónů korun. Přidat k ní hned můžeme francouzský módní dům Louis Vuitton, který má na kontě spálení svých ikonických kabelek. A z podobného činu je podezřelý i módní řetězec H&M, který za rok 2017 spálil více jak 15 tun oblečení nebo majitelé značky Montblanc a Cartier. Ti měli za minulé dva roky zničit své hodinky v ceně přes 11 biliónů korun.
Při průzkumech ohledně způsobu zbavování se nadbytečného oblečení a módních doplňků vyšlo najevo, že se jedná o naprosto běžnou praxi, kterou si ale raději značky drží pod pokličkou. Snad jen Temperley London uvedla, že své neprodané oblečení daruje na charitu. Napsal o tom britský The Sun.
Síla loga
Na otázku, proč se tomu tak děje, je u velkých módních domů naprosto jednoduchá a zřejmá odpověď. Nechtějí, aby se jejich luxusní a značkové zboží dostalo mezi ty, kteří by si ho normálně dovolit nemohli. Navíc prostřednictvím takového pofidérního způsobu, jakým je sleva. Dalším faktorem, proč své oblečení raději spálí, je lpění na exkluzivitě značky, kterou by slevy poškodily a její hodnota by tím mohla klesnout dolů.
Zakázat vs. odměnit
Rozmařilost a hýření materiály i lidskou prací, která se za každým produktem ukrývá, by bylo možné přeci utnout díky legislativnímu nařízení, které by pokutovalo nadměrnou produkci a její následné ničení třeba formou spalování. Ve skutečnosti se to má ale úplně opačně. Třeba ve Spojených státech amerických se clo za zboží, které je zničeno, vrací zpátky ke společnosti. Což se vzhledem k poměrně vysokému clu (15-20 %) u LV kabelek společnosti vyplácí. Módní domy se navíc za pálení svého oblečení příliš nestydí, ba naopak jsou jejich schopní mluvčí přetočit skutečnost ve prospěch společnosti. Poukazují totiž na to, že jejich společnost je zodpovědná vůči životnímu prostředí a spálení nepotřebných produktů je méně zatěžující než je někde skladovat.
